Autor se zamýšlí nad problematikou prevence, ale i léčby nejčastějších onemocnění chrupu. Porovnává znalosti týkající se etiologie vzniku zubního kazu a různé možnosti prevence, jejichž efektivní kombinací lze dosáhnout snížení kazivosti. Podrobně se autor věnuje prevenci zánětlivých onemocnění parodontu, k níž je možné přistupovat dvěma způsoby. Teoreticky je možné v rámci prevence změnit (zvýšit) odolnost parodontu a systematicky odstraňovat dentální mikrobiální plak. Znalostí o imunologických procesech při zánětu parodontu sice přibývá, ale doposud neposkytují výsledky pro praktické využití v klinické praxi, i když pravděpodobnost stoupá. Uvažovalo se o očkování, probioticích a jiných přístupech. Kvalitní ústní hygiena je účinnou metodou vedoucí k odstraňování plaku, ale naráží na řadu problémů – od alarmujících čísel spotřeby zubních kartáčků na osobu a rok, přes téma příliš měkkých kartáčků, nezavedenou metodiku praktického nácviku ústní hygieny v ústech pacienta v běžné praxi či neprovádění iniciální fáze u všech pacientů. Autor poukáže na problém velké časové náročnosti v souvislosti s prevencí a nutnosti systematické kontroly pacientů pro předcházení poklesu úrovně dentální hygieny.
Autor předkládá jako jedno z řešení doporučování adjuvantní terapie, která je efektivní, finančně únosná a bezpečná i v dlouhodobém horizontu. Poukáže na správnost trendu, zmíní i problematiku záplavy stále nově přicházejících prostředků na trh a rozhodování, který z nich tedy zvolit. |
